Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesta šamana 1, Úkol přežít, Vasilij Mahaněnko

6. 10. 2017

 

     Když se mi tahle kniha dostala do ruky, první co mě napadlo, bylo: Co to proboha je LitRPG?  

     Vyšel jsem ale z toho, že alespoň část toho nového slova znám - v dobách, kdy Mrtvé moře bylo ještě marod, jsem totiž s kamarády  na kolejích vypil něco dračí krve (rozuměj červeného vína) při hraní dračáku. Dnes si myslím, že bychom tomu vínu dokázali utrhnout drápek i bez desetistěnné kostky a kusu čtverečkovaného papíru.  A vím, že RPG hry existují na PC, konzolách, tabletech a přemoudřelých telefonech. Takže odbornou průpravu bych měl. Tedy alespoň ve světle dnešní doby, kdy nemusíte o tématu nic vědět, stačí, když o tom dokážete dlouho a zaníceně hovořit.

     Úkol přežít je prvním dílem série, která popisuje osudy bezpečnostního IT specialisty Daniela Mahana. Je to postava, která se vlastní důvěřivostí a kvůli ženské dostane do vězení. Na rozdíl od jiných nevinných si ale svůj osmiletý trest musí odpracovat v počítačové hře Barliona, s postavou, která se mu zdá naprosto k ničemu, protože třída šaman a  profese klenotník jsou ve fantasy světě plném příšer a nabušených hráčů se sekyrami a meči  někde na úrovni okresního přeboru.

     Svět Barliony je vlastněný státem, do hry je zapojena podstatná část obyvatel naší Modré (nebo Zelené, jak je libo) planety a všichni leží v kójích napojení na hru, vyživovaní a masírovaní a prožívají báječná dobrodružství, pro která potřebují suroviny těžené vězni.

     Můj syn by byl  radostí bez sebe, kdyby dostal nějakého maníka, který by za něj v tom jeho kostičkovaném nesmyslu těžil suroviny. A přesně to Mahan, nic bych nedal za to, že jde o herní přezdívku samotného autora, má dělat v měděném dole Pryke.

     První díl knihy popisuje naprostý začátek hry a vývoje herní postavy. Je to takové oťukávání. Hrdina se seznamuje s prostředím a pravidly vězeňského života, navazuje užitečná spojenectví, získává přátelství, učí se povoláním a plní úkoly. Ty jsou podstatné, protože s jejich splněním se skokově vylepšuje jeho postava a dovednosti. S tím vývojem budete konfrontováni v podstatě na každé stránce, protože sotva Mahan něco udělá, už je vám předkládán soupis  čísel a procent jednotlivých herních charakteristik postavy, abyste mohli zjistit, jak se chlapec  zase zlepšil.

    Kdyby se tyhle kupecké počty z knihy vyškrtly, knihu by asi nešlo svázat a musela by se prodávat v kroužkové vazbě, ale o to právě jde v žánru LitRPG. Takže, když místo  hudrování příslušné pasáže přeskočíte, posunete knihu na úroveň běžného fantasy románu a ochudíte ji i sebe. Berte to stejně, jako se smluvními podmínkami u žádosti o půjčku. Když si je nepřečtete, riskujete časem nepěknou pachuť v ústech.

    Předcházející odstavec může přeskočit nadšený hráč RPG, ten bude tu těch tabulek chrochtat blahem.

    Z knihy je zřejmé, že jde o první díl. Samozřejmě, kniha má své vyvrcholení, svého bosee na levelu 1, ale je zde několik skrytých věcí, které už začínají Mahanovi vrtat hlavou a které s koncem knihy nejsou vyřešeny. Zdá se totiž, že Mahanovo odsouzení má hlubší význam a jeho úkol v Barlioně se nebude týkat těžení mědi, výroby prstenů a zabíjení důlních krys. A taky se zdá, že šaman nebude zase takové ořezávátko, jak se zpočátku jevilo a že profese klenotníka není vůbec od věci.   

     Kniha je psána příjemným jazykem, text volně plyne a je to příjemné počtení. Děj pozvolna graduje, tajemno je pečlivě odměřováno a předkládáno čtenáři stejně jako drobečky nezletilcům zbloudilým v temném lese. Mahan je klaďas, a tak řeší svá občasná morální dilemata předvídatelným způsobem, ale to mi nevadí, protože jestli něco nesnáším, pak je to antihrdina, se kterým se nemůžu ztotožnit. Není nouze ani o  dějové zvraty a záporáky, takže super.

     Nezbývá, než si počkat na další díly a doufat, že autorovi nedojde invence, protože neustálé levelování postavy sebou zákonitě přináší i levelování děje a to může být kamenem úrazu.